Nová metoda vyúčtování tepla a co z toho plyne

V roce 2015 vešla v platnost vyhláška č.269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům. Jedná se o vyhlášku, která společně se zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, řeší nové způsoby vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů.

Prvním vyúčtovacím obdobím, za které se tyto nové předpisy použily, je právě rok 2016 a jedná se o použití několika základních principů:

1)      Celkové náklady na vytápění v rámci zúčtovací jednotky (domu) se rozdělí na složku základní ve výši 40% a složku spotřební ve výši 60% celkových nákladů.

2)      Složka základní se rozdělí mezi příjemce služeb v poměru velikosti jejich započitatelné podlahové plochy bytu k celkové ploše bytů v domě.

3)      Složka spotřební se rozdělí mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů měřidel pro rozdělování nákladů na vytápění (tzn. podle odečtu dílků poměrových měřičů tepla umístěných na jednotlivých radiátorech tak, že se pro daný byt přepočítá celkový výdaj na dům podle poměru dílků naměřených v bytě k celkovému jejich součtu v domě)

4)      Poloha jednotlivých místností je zohledňována příslušnými koeficienty dle vyhlášky

5)      Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20% nižší a hodnotu o 100% vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období

6)      Pokud některý byt nedodrží stanovenou limitní spodní hranici -20%, pak se provede úprava výpočtu jeho nákladů na vytápění tak, že jeho náklad na vytápění se stanoví jako součin započitatelné plochy jeho bytu a 80% průměrné hodnoty nákladů na vytápění v celé zúčtovací jednotce

7)      Pokud některý byt nedodrží stanovenou limitní horní hranici 100%, pak se provede úprava výpočtu jeho nákladů na vytápění tak, že jeho náklad na vytápění se stanoví jako součin započitatelné plochy jeho bytu a 200% průměrné hodnoty nákladů na vytápění v celé zúčtovací jednotce

 

To znamená, že pokud někdo šetří příliš a vytápí si svůj byt prostupem tepla z ostatních bytů, uhradí podle nové vyhlášky podstatně více. Pokud někdo vytápí svůj byt naopak na příliš vysokou teplotu, tedy neúsporně, zaplatí také podstatně více než v minulosti, kdy podle původně platné vyhlášky č. 372/2001 Sb.,  šlo o rozmezí -40 až +40 % odchylky od průměrné teploty a výsledná hodnota byla korigována tak, aby příjemce služeb hradil odpovídající hodnotu měrných nákladů celé zúčtovací jednotky.

Zákonodárci vycházeli z potřeby uvědomit si, že rozdíly mezi jednotlivými vytápěnými byty vznikají nejen na základě stavu vytápěného objektu a otopné soustavy, ale jsou závislé i na chování uživatelů bytů. Dále bylo třeba dát do souladu posouzení v rozdílech na nákladech na vytápění s požadavky uvedenými ve vyhlášce č. 194/2007 Sb., kdy tato vyhláška mimo jiné vyžaduje, aby v průběhu otopného období v daném časovém období v průběhu dne, byly byty vytápěny na průměrnou hodnotu stanovenou projektem a dále, aby mimo stanovené doby byla vytápěcí teplota taková, aby byla zachována tepelná stabilita budovy.

Co z toho plyne? Optimální způsob vytápění je na průměrnou hodnotu tak, aby byla zachována tepelná pohoda uživatele bytu, tedy ne málo, ale také ne moc. Větrat je v topné sezoně doporučeno vždy krátce, ale intenzivně.

 

Ing. Blanka Fialová
vedoucí odboru správy majetku
MěÚ Mimoň

 

Tento článek byl zveřejněn v kategorii Doporučené, Informace, Město a úřad, Občan a podnikatel. Přečteno: 69x

Komentáře jsou zakázány.