O městě

Historie města Mimoň

Nejstarší archeologické nálezy v Mimoni a okolí jsou z mladší doby kamenné a z doby bronzové. Od 5.stol. se objevují Slované a při významné kupecké stezce.
Počátky města jsou spojené právě s touto procházející kupeckou cestou, zvanou „Záhošťská“ a s majiteli nedalekého strážského panství – Vartemberky. V 11. století je saským kronikářem cesta ze Žitavy přes Jablonné, Mimoň, Kuřívody, Bělou pod Bezdězem, Mladou Boleslav, Čáslav a Jihlavu zmiňována jako stará a těžká (za Kuřívody se později odklonila na Mnichovo Hradiště a Prahu). Tržní osada u brodu při soutoku Ploučnice a Panenského potoka byla osídlována postupně Slovany i německými kolonisty. Zmínky z r. 1352 uvádějí už farní ves.
Potvrzení celních práv Karlem IV. roku 1371 tehdejším majitelům, Janovi a Václavovi z Vartemberka, znamenalo rozvoj obchodu a přínos do pokladny obce i majitelům panství. Z vybraných peněz se udržovaly a stavěly silnice, mosty, pevnosti a platila stráž pro obchodníky. Vybírání cla se udrželo do 18. stol. a vybírání mýtného až do 19. stol. V obci se rozvíjel obchod, přestože výbojné války Vartemberků s husity i Žitavou obyvatelstvu vše ztěžovaly. R. 1500 koupil Mimoň od Jana z Vartemberka Oldřich z Bieberštejnů a už r. 1505 je Mimoň uváděna jako město. R. 1511 ji vlastní jiný Jan z Vartemberka a potvrzuje městu další obchodní výsady. R. 1526 se Mimoň prodejem vrací Bieberštejnům, kteří budují na náměstí r. 1570 panské sídlo – základ pozdějšího zámku. 19. června 1578 prodal Karel z Bieberštejna Mimoň s pustým hradem Ralsko a přilehlými vesnicemi Bohuslavu Mazancovi z Frimburka. Jeho syn prodává r. 1604 panství Janu Müllnerovi z Mülhausu. Mülhausům byl majetek v pobělohorské době zkonfiskován, přešel na rod Zeidlerů, pak na Albrechta z Valdštejna.

historie(1)

Po jeho zavraždění si majetek vyprosila vdova po Janu Hoffmannovi Zeidlerovi, ale už 15. ledna 1651 ho její zadlužené děti prodávají Janu Putzovi z Adlersthurnu. Ten byl po špatně hospodařících Zeidlerech pro mimoňské panství hotovým požehnáním. Po jeho smrti, od r. 1660, vedla nějakou dobu panství vdova a od nabytí zletilosti synové Jan František Edmund a Jan Ignác Dominik. Podle otcova odkazu nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek a farní kostel. V té době tvořily město 3 katastry: vlastní Mimoň, vesnice Okrouhlá a vesnice Šibeničná. R. 1681 došlo ke sloučení všech částí a bylo ustanoveno složení městského zastupitelstva. Manželství obou posledních mužských potomků rodu Putzů bylo bezdětné, proto J. I. D. Putz ustanovil v závěti dědicem tři dcery svého zemřelého strýce Jana Marcuse Putze. Nejstarší z nich, Marie Terezie Isabela se po sňatku se svobodným pánem Ludvíkem Josefem z Hartigů r. 1705 stala univerzální dědičkou panství Mimoň. Tak se do Mimoně dostal rod Hartigů, který zde byl až do r. 1945.
Když se r. 1777 schylovalo k další válce o dědictví bavorské, rozhodl se v květnu 1778 navštívit Mimoň a Stráž – terén budoucího možného válčiště – sám císař Josef II. Zatímco v 18. stol. ohrožovaly město sedlácké rebelie proti útlaku a robotě a vojenské výboje prusko – rakouské války, začátek 19. stol. znamenal zkázu největší. Rozsáhlý požár 11. června 1806 zničil téměř všechny stavby ve městě, včetně kostela. Pomoc proudila ze všech okolních měst. V r. 1865 město získalo statut soudního okresu a mělo ve správě 39 obcí s 23 tisíci obyvateli. Průmyslový rozvoj a výstavba železniční tratě, hřebčína, továren, lázní, jatek, škol apod. udělaly z Mimoně jedno z největších měst na Českolipsku.
Po skončení 2. svět. války odchází rod Hartigů, odklízejí se rozbombardované části města a nastává další budovatelská éra. Vznikl vojenský prostor, postavila se nová sídliště a v blízkosti města byla zahájena těžba uranu. V 80. letech 20. stol. proběhla další vlna bourání zchátralých historických budov ve městě.
Nové společenské změny po r. 1989 umožnily rekonstrukci areálu Božího hrobu i jiných památek. Město rozšířilo bytový fond o několik zrekonstruovaných panelových domů v nedaleké Ploužnici. Budoucnost města směřuje k rozvoji turistického ruchu, rekreačních aktivit a občanského prostředí.

Historie školství

První zmínky o škole v Mimoni jsou z 16. stol., kdy byla na náklady vrchnosti postavena pod Kostelním vrchem dřevěná školní budova. V r. 1785 byla škola přestěhována do kaple a bývalého špitálu Nejsvětější trojice. Tato budova však shořela jako většina budov při velkém požáru r. 1806 a tak se škola opět stěhovala. V r. 1868 byla tehdejší farní škola povýšena na hlavní školu. Po roce 1869 se počet školních dětí zvýšil a bylo otevřeno několik tříd v jiných budovách. Přetrvávající nedostatky donutily městské zastupitelstvo rozhodnout o stavbě nové školní budovy na Böhmově vršku. Stavět se začalo v r. 1893 podle plánu stavitele Josefa Schneidera a slavnostní vysvěcení a otevření nové německé školy (dnes 2. stupeň ZŠaMŠ Mírová) bylo 8. září 1894. První skutečně česká škola byla otevřena v Malé (tehdejší Linkeho) ulici 12. října 1919, což připomíná i tam umístěná pamětní deska. Postupně přibývá živnostenská škola, mateřská škola, měšťanská škola a 12. září 1937 je slavnostně vztyčen český prapor v Komenského ulici č.p.101 na nové budově obecní školy, dnes 1. stupeň ZŠaMŠ Mírová. Osudný Mnichov znamenal uzavření školy a vyučování zde bylo opět zahájeno až 12. června 1945. V r. 1960 byla ještě slavnostně otevřena nová školní budova na Letné, dnes Základní škola praktická. V roce 1978 přibyla škola na sídlišti Ralsko, jejíž všechny pavilony prošly po r. 2000 kompletní přestavbou. Předchůdcem Základní umělecké školy v Mimoni byl Městský hudební ústav, založený v r. 1947. Do dnešní budovy v Mírové ulici se přestěhoval v r. 1949 a byl přejmenován na Lidovou školu umění. V současné době nese název Základní umělecká škola V. Snítila a vyučuje hudební, výtvarné i taneční obory. Střední škola byla v Mimoni v letech 1953 – 1968. Na její tradici navázalo až v r. 1990 elokované pracoviště Gymnázia v České Lípě, dnes osmileté Gymnázium Mimoň, které se nachází v budově bývalé ruské školy na Letné.

Historie průmyslu

Rozvoj celních práv, řemesel i obchodních výsad města Mimoň směřoval k vytváření cechů. Kovářů, bednářů, kolářů, tkalců, řezníků, krejčích, obuvníků, koželuhů, tesařů, zedníků, soukeníků, mlynářů, tkalců, hrnčířů, knihtiskařů a dalších přibývalo. Největší průmyslový rozvoj nastal v 19. století. V r. 1801 byla založena tiskárna kartonu (zanikla na konci 2. svět. války) r. 1850 plsťárna, v r. 1870 první česká továrna na ohýbaný nábytek, r. 1888 první parní pila a hoblovačka. Po 2. svět. válce přibyla nová lesní pila (dnes ve vlastnictví Vojenských lesů a statků), velkovýkrmna prasat Gigant, dnes již zrušené Rukavičkářské závody a textilní továrna (Severka a později Mitex). K věhlasu města přispěl i založený chov anglického plnokrevného koně v místním hřebčíně. Železniční trať z České Lípy byla vybudována v r. 1883, r. 1900 prodloužena do Liberce a patřila k uhelné Ústecko – teplické dráze. Původní plynové osvětlení města z pol. 19. stol. nahradil elektrický proud z elektrárny postavené v r. 1898. Po r. 1989 se město stalo zakladatelem několika vlastních společností. Město Mimoň má tradici ve výrobě ohýbaného nábytku z bukového dřeva, ještě do r. 2008 vyráběl židle podnik Falcon a. s.. Současný průmysl zastupuje např. plsťárna Mitop, a. s., Technické služby Mimoň, spol. s. r. o., několik větších firem zabývajících se obráběním kovů a opravárenstvím. Ve městě je hřebčín s chovem dostihových koní, krytou jezdeckou halou a dostihovou dráhou. Vojenské lesy a statky, divize Mimoň, nabízejí zpracování dřeva, organizované lovy zvěře a lesní pedagogiku pro školy. Po roce 2000 byla zahájena výstavba čističky odpadních vod, obchodního centra, rekonstrukce kanalizační sítě a plynofikace města, proběhla částečná privatizace bytového fondu. Podnik Povodí Ohře zpevnil a opravil břehy Panenského potoka, budova nádraží byla zrekonstruována do podoby na poč. 20. století a je rozpracováno několik studií na rozvoj dopravní infrastruktury.

Mesto_Mimon

V současné době má město téměř cca 6700 obyvatel. Dopravní spojení s ostatními městy má Mimoň vlakové a autobusové. Město se zapojuje do mezinárodní spolupráce v Euroregionu Nisa, je členem Mikroregionu Podralsko a má  partnerská města na Slovensku (Nová Baňa), v Polsku (Zlotoryja) a SRN (Oelsnitz). Jeho rozvoj směřuje k podpoře turistického ruchu.

Mimoň je z velké části obklopena plochou bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko s poměrně rozsáhlými, především borovými lesy a krásnými meandry řeky Ploučnice. Mimoňská oblast je vyhlášeným houbařským rájem. Bývalý vojenský prostor poskytuje díky rozsáhlému bohatství přírodních krás řadu možností k provozování turistiky, cykloturistiky i vodáctví. V okolí se nachází několik přírodních rezervací (Přírodní rezervace Ralsko, Vranovské skály, Národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala a Hradčanské stěny) a chráněná územní oblast Natura 2000.

 

 

 

Komentáře jsou zakázány.